Pánbu, všichni svatí a ti druzí

Plastiky a podmalby na skle od anonymních tvůrců doplňují autorská díla většinou z 2. poloviny 19. století. Spolu se zdobenými a vyřezávanými předměty denního užívání, dětskými hračkami, ale i výšivkami, obřadním pečivem a zvykoslovnými předměty je vše včleněno do tématických celků: Vánoce, Velikonoce, poutě, světci ve vztahu k zemědělství a všednímu životu.
Frenštát pod Radhoštěm byl v 19. a počátkem 20. století významným střediskem výroby betlémů, především malovaných na papíře (kolem roku 1900 tu působilo na 30 betlémářů). Nejstarší dochovaný betlém, tzv. Růžičkův, pochází z roku 1840. K nejvýznamnějším tvůrcům betlémů patřili Jan Bačák, Antonín Bačák (není známo, zda byli příbuzní) či Alois Kobliha. Figury i prospekty byly malovány hlinkovou barvou na klihem slepené papíry, figury pak byly vyřezávány nožem. Uspořádání betlémů nebylo statické, ale postavy i scény se v průběhu vánoční doby měnily, aby odpovídaly příslušnému svátku. Prospekty s pastýřskou tematikou nám umožňují udělat si představu, jak vypadalo tradiční valašské salašnictví.
Postní doba vyvrcholila o tzv. Svatém týdnu. Plastika v lahvi zobrazuje událost Poslední večeře, při které se Ježíš loučil se svými učedníky. Dřevěné krucifixy zpodobňují Ježíšovu smrt na kříži, kterou si lidé připomínali o Velkém Pátku. Řada zvyků však měla předkřesťanský původ – například vynášení smrtky, které zachycuje podmalba na skle od lidové malířky Alžběty Fojtíkové z Tiché. Patřil k nim i tzv. šmigrust, obchůzka, při níž mládenci vypláceli dívky pomlázkou „tatarem“ a polévali vodou („kupačka“). Dívky chlapce obdarovávaly zdobenými vajíčky, symboly života. Ve vitríně jsou kraslice z nedalekého Lichnova.
Ukázka lidového nábytku umožňuje udělat si představu, jak vypadalo vybavení domácnosti. Ve vitrínách u okna jsou vystaveny předměty denní potřeby (např. máselnice, džbány, jařmo).
Kromě toho se v místnosti nachází: práce amatérských řezbářů Aloise Vodáka, Antonína Tlaška, Josefa Cochlara či kovové plastiky Františka Rajnocha, dobové hračky v první poloviny 20. století. Patří mezi ně i malovaný dřevěný houpací koník od Františka Kaděry vytvořený podle návrhu Dušana Jurkoviče, který získal ocenění na Mezinárodní výstavě moderní uměleckoprůmyslové výroby v Paříži v roce 1925. Na chodbě před vstupem do expozice je ukázka místního mužského a ženského kroje.